Co se Vám tady líbí?
Bára (9 let): Tréninky i zápasy. Mám tu nové kamarádky.
Žofí (6 let): Všechno, úplně všechno. A máme krásný oblečení.
Vendy (4 roky): Je to tady hezký.
Pavle, všechny Tvoje dcery hrají u nás, v čem vidíš pozitiva?
Hlavně mám radost z toho, že je to všechny baví. Florbal je u holek jedno z hlavních témat, těší se jak na tréninky, tak i na zápasy. Občas si samy od sebe vezmou florbalky a prohánějí se po bytě s míčkem. Nebo si doma postavíme hřiště, sušáky na prádlo jsou branky a hrajeme mezi sebou. Dokud o to holky budou stát, chci je v tomto sportu podporovat. Také se mně líbí komunita, která tady vzniká. Holky si vytvářejí vazby s kamarádkami, rozumějí si trenéři i rodiče. Dále mně přijde, že v Bohemce se nic neopomíná. Vše je tak jak má být, nečekal jsem, že se tady budou věnovat všemu tak komplexně.
Co Vás přivedlo k nám?
Byla to spíše náhoda. Hledali jsme pro dvě nejstarší ještě nějaký sportovní kroužek. Posledního srpna loňského roku jsme byli na zkušební hodině. Holky byly nadšené, navíc nám bylo řečeno, že může chodit i benjamínek, takže bylo rozhodnuto. Dcery mají teď nadupaný kalendář, ale zatím si nestěžují.
Co byste řekli k trenérům?
Jelikož chci, aby holky pravidelně nastupovaly, tak nemůžu říct nic špatného. Ale teď vážně. Zlepšují se stejně jako ty moje holky. Snaží se, přicházejí stále s něčím novým. Hráčky mají vůči nim respekt. Je to takový hodný a zlý policajt. Ten zlý by měl ještě zapracovat na vřelejších vztazích s rozhodčími a ostatními trenéry. A když se to nepovede, tak nevadí, sport jsou emoce.
Autor: Julie Chaloupková
