Tezy se svěřila, jak s florbalem začala, kdo a kde ji oslovil a přivedl do Bohemky. Tezy byla velmi produktivní hráčkou juniorek v Rokycanech, kde si jí všiml tehdejší trenér Martin Musil, a tak je se sestrou přivedl do Bohemky, kde se propracovala až do Extralize žen, kde s Bohemkou zažila i vysněné Superfinále. Jak se prolíná její bývalá hráčská kariéra s nynější pozicí trenérky a kam si Tezy ráda zajde na asijské jídlo? To se vše dozvíte zde v rozhovoru.
Ahoj Tezy, jak by ses představila pro lidi, kteří tě neznají?
Ve skutečnosti se jmenuji Tereza Blažková, ale jinak než Tezy mi už neříká někdy ani vlastní mamka :). Táhne mi na 30 a už skoro polovinu života trávím v různých rolích v Bohemce - od hráčky, přes projekty až po trénování. Jsem trochu nervák, ale ve skutečnosti jsem milejší než vypadám.
Jak bys zhodnotila práci současného realizačního týmu Extraligy žen, jehož jsi součástí?
I když lidsky jsme si vzdálení, máme jedno společné - všichni k tomu našemu amatérském sportu přistupujeme maximálně profesionálně. Plníme role, které jsme si rozdali na začátku sezóny, jak nejlépe umíme, a na naší předváděné hře je to snad znát. Ale myslím si, že na nějaké větší hodnocení naší práce je ještě hodně brzo. Jednak v letošní sezóně se bude lámat chleba až ve čtvrtfinále, a jednak já jsem zastáncem toho, že za dobré trenéry hovoří hlavně dlouhodobé výsledky.
S florbalem jsi začala v roce 2005 v Rokycanech, jak jsi se k florbalu dostala?
Jsem z rodiny, kde sport vždycky byl číslo jedna, a mamka po nás se ségrou vždycky chtěla, abychom se věnovaly víc než jednomu sportu současně. Kdysi jsme hodně plavaly a hrály badminton, ale pak plavecké tréninky v Rokycanech nějak končily, a tak mamka přišla s tím, že se u nás na škole hraje florbal. Nic moc jsem tehdy o tom sportu nevěděla a pamatuju si akorát, že mě to hned nadchlo, protože takový trochu klučičí sport mi sedel líp než nějaká gymnastika. :)
Jak vzpomínáš na své začátky v Rokycanech? Byla jsi jedna z velmi produktivní hráček, za 2 poslední sezony v Rokycanech jsi odehrála 48 zápasů a nasbírala 76 kanadských bodů.
Byly to skvělé časy, pořád na to vzpomínám. Tehdy ještě neexistovala spodní hranice věkových kategorií, a tak jsme v nějakých těch 12 letech hrály rovnou juniorky, s holkama někdy až o 7 let staršíma. V Rokycanech nás bylo sotva pár, takže na zápasech jsme běžně nastupovaly třeba se 7 hráčkami do pole, takže přimotat se k nějaké gólové akci nebylo zas tak složité :D. Ale trénovaly jsme napůl s klukama, takže tréninky pro mě tehdy byly vlastně o něco větší oříšek než samotné zápasy.
V roce 2010 jsi přestoupila do Bohemky, jak tenhle přestup vznikl?
V té předcházející sezóně se nám nějakým zázrakem s týmem podařilo naší divizí prokousat až do nadstavbové části, kde jsme od týmů Liberec, Bohemians a tehdy Herbadentu dostali třikrát klepec o 10 a víc branek a jeli jsme domů :D. Nicméně za dva týdny, když jsme se byly se ségrou podívat na play-off zápasy, přišel za náma na tribunu pán v mikině Bohemians a ptal se, jestli jsme ty dvojčata z Rokycan a že by chtěl, abychom hrály za ně. Myslely jsme si, že to je nějaká sranda, ale ukázalo se, že to byl Martin Musil a že to myslí vážně. Bylo to tehdy hodně složitý s dojížděním, pro nás hlavně časově a pro rodiče finančně. Ale pro nás to bylo jako splnění snu, Bohemka pro nás byla tehdy úplně jiná galaxie florbalu.
V čem bylo tajemství tvé produktivity, protože ani v Bohemce jsi nestrádala a ve 41 zápasech jsi nastřílela 58 kanadských bodů?
Hrály jsme tehdy se ségrou v lajně, měly jsme u sebe často Áďu Bočanovou, se kterou to jde prostě samo :) … Hlavně jsme ale byly z generace, nebo možná spíš ze sociální bubliny, kde bylo normální pro vítězství udělat maximum, pořád chtít vyhrávat, pořád chtít dávat góly, nehledě na to, co to stojí. V zápase, na tréninku, jen tak… Nemyslím, že bychom nějak extra makaly mimo, chodily mimo tréninky běhat, nebo si přidávaly. Ale přirozeně když už jsme něco dělaly, dělaly jsme to vždycky na 110% a nikdo nás k tomu nemusel přemlouvat. Pamatuju si, že třeba play-off juniorek, ve kterém jsme s Bohemkou získaly bronz, jsem odehrála s šílenými horečkami. To už si dneska neumím představit, vystupování z komfortní zóny není zrovna v módě.
Po velmi povedených juniorkách jsi nastupovala 3 sezony v Extralize žen v dresu Bohemians, jak na tohle vzpomínáš?
Tohle je asi spíš ta smutnější část vzpomínání, tam už mi góly nepadaly :D. V ženách jsem na svou šanci čekala na konci lavičky, odseděla jsem si spoustu zápasů, jeli jsme třeba na dvojzápas do Ostravy a já za celý víkend neměla ani jedno střídání … Nevadilo mi to, věděla jsem, že na to ještě nemám a byla jsem vděčná i za tyhle vzpomínky, bylo to přeci jen nejúspěšnější období žen v historii. Stříbro z extraligy, z Poháru, do toho atmosféra O2 arény při Superfinále. To už z dnešní generace hráček pamatuje jenom Áďa :) … pak jsem se začala pomalu dostávat do sestavy a před play-off jsem si přetrénováním způsobila zánět achilovek. Do play-off jsem už nenastoupila. Odjela jsem pak s týmem ještě letní přípravu a soustředění, ale pak přišla pracovní nabídka a já do sezóny už nenastoupila. Dneska zpětně už vím, že to bylo spíš alibi, abych sama sebe “vysvobodila”. Dodnes hráčkám, které prožívají těžší období a uvažují o konci, říkám, že toho rozhodnutí doteď pořád denně lituju. A nepřeháním.
Na jednu sezonu sis zkusila hostování v týmu Děkanka Sk Praha 4, proč přišlo hostování?
Byl to logický tah ze strany trenérů ženského áčka. Juniorky už tehdy měly jisté play-off a Kuba Doubrava, který tehdy Bohemku trénoval, chtěl, abychom já, ségra, Niky Zajíčková a Sofí Francová měly větší zápasové vytížení. S Děkankou jsme měli tehdy jednu domácí halu, a tak i dobré vztahy, takže jsme se domluvili s nimi.
Odskočila sis pak na sklonku hraní do regionální ligy za C tým…
Florbal mi celkem rychle začal chybět a měly jsme tehdy celkem mladý C tým složený z holek, co se v extralize neprosadily, a tak jsem s nima občas trénovala i hrála zápasy. Nakonec to pro mě ale moc nebylo.
Od hračské kariéry se nyní přesuneme k trenérské kariéře, která trvá dodnes a je stálicí v realizačním týmy extraligového A-týmu.
Tezy, co tě po tomhle všem vedlo k trénování? A u které z kategorií jsi začínala?
Na začátku to byla vlastně náhoda. Ségra pracovala na sekretariátu klubu a v polovině sezóny jim vypadl trenér u elévů. Já jsem měla zkušenosti z trénování dětí na golfu, tak mě poprosila, abych jim vypomohla. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že za chvíli budu na florbal s dětmi trávit prakticky všechen volný čas, smála bych se tomu.
Které kategorie jsi od té doby trénovala a která tě nejvíce bavila?
No, skoro všechny :)
Začínala jsem u elévů a přípravky, potom jsem začala pomáhat u žen, potom jsem trénovala dorostenky a juniorky. Nedá se v tomhle ohledu dělat žebříček, každá kategorie má něco do sebe.
Za sedmiletou praxi trénování jsi odtrénovala 365 utkání, jak bys zhodnotila takhle dlouhou šnůru? Co jsi díky tomu všemu získala?
Ani jsem nevěděla, že toho už je tolik, ale na dětských turnajích jsou vždycky 3 zápasy za den, tak tam to naskakuje rychle :) Myslím si, že všechny ty zkušenosti ocením teprve časem, hodně mě toho naučila samozřejmě hlavně práce s dětmi.
Jak ty sama se vnímáš jako trenérka? Co je pro tebe nejdůležitější a na co apeluješ při tréninku?
To by byla asi lepší otázka na hráče a hráčky. Ale myslím, že mám takové dvě hlavní stránky. Na jedné straně jsem hodně impulzivní, snadno se vytočím, nemám problém zvýšit hlas… Na druhé straně jsem ale hodně pečlivá, neexistuje pro mě jít na trénink bez přípravy, a hodně mi záleží na tom, aby trénink hráče bavil. I kdybychom trénovali tu nejnudnější, byť potřebnou věc, když je to nebude bavit, nebude to mít ten správný efekt. A taky myslím, že se hodně snažím inovovat a inspirovat jinde, v jiných sportech, zkoušet nové věci, vzdělávat se.
Vedla jsi Bohemku jako hlavní trenérka v sezoně 2020/2021 Extraligy žen, Jak k tomu došlo a jak se na to díváš zpětně?
Seběhlo se to jako velká náhoda a určitě to pro mě byla velká škola. Vedení klubu se po několik zápasech rozhodlo z pozice hlavního trenéra odvolat Tomáše Grigara a mě požádali, abych tým vedla přechodně, než najdou nového trenéra. To ale uprostřed “covidové” sezóny nebylo úplně snadné. Covid pak znovu propukl, my jsme nesměli trénovat, pak se sezóna rozjela ve strašném tempu. Každý víkend dva zápasy, neustále někdo v karanténě nebo nemocný, pořád dokola testy, bylo to vyčerpávající. I když byl trénování extraligy můj cíl, nebyla jsem tehdy připravená ani na normální sezónu, natož na tohle peklo. :D
Čím ti Bohemka nejvíce přirostla k srdci?
Asi těmi lidmi. Nevím, jak moc je to vidět zvenku, ale Bohemka je plná strašných srdcařů. Začala bych jmenovat, ale určitě by se mi sem nevešli všichni. Ale vážím si všech, kteří pro ten náš sport dělají první poslední i přesto, že kdekoliv jinde by se svými schopnosti uživili daleko lépe. Florbal je podle mě takových lidí plný a Bohemka není výjimkou. Nikdy nezapomenu na skvělou partu rodičů, kterou jsme si vytvořili s Tondou Palatínusem kolem našeho týmu elévů. Jezdili na každý zápas, fandili, brali kluky na výlety, nosili nám svačiny, dokonce někteří tátové začali hrát za naše veterány… Skvělá parta. Už se s nimi moc nevídám, ale pokud by si to četli, chci jim za ty vzpomínky moc poděkovat!
Jaké hodnoty ti to přineslo do života, změnil se tvůj pohled na florbal nějak?
Nedokážu asi odpovědět bez použití klišé, a ty já nemám moc ráda. Ale jedna z mých nejsilnějších vzpomínek na Bohemku jsou momenty, kdy jsme plánovali a organizačně připravovali první Open Air. Připadali jsme si jako blázni, kteří se rozhodli splnit si sen, prakticky bez větších zkušeností a znalostí. I když to nedopadlo přesně podle našich představ, často si na to vzpomenu, když pochybuju o některých svých plánech - i mimo florbalový svět.
Jak momentálně vypadá tvoje hráčská kariéra?
Nijak :) Jsem záložní hráčka, co občas opráší florbalku, když nám někdo chybí na tréninku. Na pravidelné tréninky ale nikam nechodím, zápas jsem neodehrála roky. I když Doktor z našeho Bčka mě občas láká. Chybí mi to hodně, ale bohužel - dny nejsou nafukovací a prioritu to v mém životě rozhodně nemá.
Od florbalu se pojďme přesunout k životu mimo florbal, kde Tezy pracuje a nebo jak se tohle dá všechno zvládnout.
Prozraď nám, kromě florbalu pracuješ v DigitalAd, jaká je náplň tvé práce?
Jsme mediální agentura, takže plánujeme a realizujeme reklamní kampaně. Já mám na starosti hlavně technický tým, nastavování on-line kampaní v reklamních systémech a rozvoj. Fungujeme společně v podstatě teprve chvíli, ale máme tam skvělé lidi a velké plány. Moc se těším, kam to spolu dotáhneme.
Jak se dá skloubit osobní život, pracovní a zároveň ten florbalový?
Snadné to není. Někdy mám pocit, že se kolem florbalu točí všechno, ale naštěstí mi to takhle funguje. Práci si můžu plánovat víceméně podle sebe, takže když potřebuju jít na trénink nebo zápas, všichni to chápou. Přítelkyně je naštěstí sportovní fanynka, takže zápasy sleduje a fandí nám. Rodina totéž - táta byl dokonce taky trenér, i když v softballu, takže spolu často probíráme, co mě zrovna trápí. Mamka kouká na všechny zápasy.
Díky svojí hráčské kariéře máš co předávat, co bys chtěla předat?
Nemyslím si, že by moje hráčská kariéra měla někomu být příkladem. Ale kdybych měla po hráčkách chtít, aby si z mojí hry vzaly alespoň jednu jedinou věc, bude to určitě ta už zmiňovaná chuť dávat góly. Žádná střela mi nebyla jedno, nikdy. Ani při rozchytání, ani při přáteláku, nikdy. Není lepší pocit, než dát nějaký důležitý gól. A já bych přála všem svým hráčům a hráčkám, aby ten pocit zažili.
Tezy, dvě bonusové otázky a podle tvého IG nemůžeme opomenout tvé gastronomické znalosti ohledně asijského jídla!
Kolik hokejek jsi za svou kariéru zlomila?
Bylo to jen pár čepelí. Hůl jsem zlomila podle mě jen jednou, a to bylo už dávno po ukončení kariéry. Při nějakém přáteláku jsem doplňovala náš tým a dostávali jsme hroznou sodu, po nějakém gólu jsem to neunesla a zlomila jsem hokejku o branku. Kdyby to udělal nějaký můj hráč, zuřila bych. Doteď se za to stydím, když si na to vzpomenu. :D
Kam v Praze na nejlepší asijské jídlo?
Kolik máš času? :D … Na bun bo nam bo do Pho Vietnam Slavíkova, na kari do Ca Phe Co v Korunní, na Pad thai do Old Hanoi ve Štefánikově, na sushi do Planet Sushi v Nádražní, na Pho do Origami v Gorazdově, bývalé rybárny, kam chodíval Václav Havel, … Doporučuju sledovat můj instagram, na gastro tipy jsem docela odborník. Možná proto už je moje hráčská kariéra nenávratně v tahu… :)
Autor: Julie Chaloupková
