Ahoj Áďo, jak by ses představila pro lidi, kteří tě třeba neznají?
Ahoj, představila bych se jako sympatická mladá žena. Pro florbalového fanouška asi jako kapitánka extraligového týmu žen, pro rodiče a hráče v klubu jako klubový sekretář.
V Bohemce působíš od roku 2002, takže vlastně od mala, jak ses k florbalu dostala?
K florbalu mě přivedla starší sestra, která ho hrála a mně se to vždycky moc líbilo a chtěla jsem dávat góly stejně jako ona.
Tvůj původní klub je Bohemians, jak ses sem dostala?
Do Bohemky mě přivedla asi souhra náhod, ale ve výsledku to byl klub, kam jsem to měla na tréninky nejblíž. Nutno ale dodat, že tehdy nebylo úplně moc možností, jako je pro malý holčičky třeba dneska.
Áďo v kádru jsi jedna z mála odchovankyn, jak tohle vnímáš?
To, že jsem odchovankyně v týmu nijak nevnímám. Spíš je zajímavé si promítat v hlavě jaké změny se v průběhu let udály a jaké všechny zážitky a vzpomínky mám.
Neměla jsi i jiné nabídky, kde hrát nebo čím to je, že tě jiný klub nezlákal?
Nabídky v průběhu let nějaké přicházely, ale vlastně nikdy úplně nebyla „ta správná chvíle“ pro to něco měnit. Ve výsledku ale můžu říct, že jsem ráda, že jsem v Bohemce zůstala, protože mi to přineslo a přináší spoustu florbalových i životních radostí a zkušeností.
V čem vidíš největší pozitiva klubu? Zároveň co tě c Bohemce nejvíce drží?
Největším pozitivem je určitě dlouhodobá a kvalitní práce s mládeží, pro kterou Bohemka nabízí řadu aktivit nejen během školního roku, ale i o prázdninách. V dospělých kategoriích, konkrétně my v ženách teď možná sice nějaký ten krok ztrácíme, nicméně si myslím, že teď jdeme správným směrem a můžeme hrát vyrovnané bitvy i s těmi nejlepšími a věřím, že se zase můžeme vrátit po letech na medailové pozice.
Vracela jsi se teď po zranění co tě pozastavilo a jaký byl návrat?
Bohužel skoro ke konci letní přípravy jsem si přetrhla lýtkový sval a když už to vypadalo na návrat, tak jsem si na stejné noze dost nepěkně vyvrkla kotník. Návrat nebyl úplně nejlepší, florbal jsem sice po těch letech nezapomněla, ale herní praxe mi rozhodně chyběla. Postupně si ale myslím, že se to zlepšuje a že ještě stihnu svým výkonem přispět k co nejlepším týmovým výsledkům.
V extralize držíte 5. Místo tabulky, jak by jsi zatím sezónu zhodnotila?
Hodnocení dosavadního průběhu sezóny je zatím pozitivní. Pár bodů jsme sice ztratily i tam, kde jsme měly bodovat, ale jinak ukazujeme, že můžeme hrát dobré zápasy a výsledky i se špičkou tabulky.
V reprezentaci žen jsi odehrála přesně 100 utkání, jak tyhle zkušenosti vnímáš a k čemu se nejraději vracíš?
Zkušenosti z reprezentace jsou k nezaplacení, ať už ty hráčské nebo i lidské. Mezi nezapomenutelné momenty patří určitě moje první MS v roce 2011 a světový bronz na krku, domácí MS 2013 a bohužel i proslulé MS 2019 v Neuchatelu, kde jsme byly krok od finále.
Áďo kromě toho že hraješ za A-Tým žen, tak pracuješ pro klub v sekretariátu, jaké to je pracovat skoro 5 metrů od hřiště? Co přesně pro klub děláš a jaká je náplň tvé práce?
Má to svoje výhody i nevýhody. Je fajn mít to blízko na trénink, na druhou stranu je toho florbalu někdy až moc. Pracuji jako sekretář oddílu, což jsou převážně administrativní činnosti, zajišťování hal na veškeré zápasy a turnaje, spravování členské základy a nespočet dalšího. Obrátit se na mě může prakticky jakýkoli člen s čímkoli a věřím, že budu schopná mu pomoct nebo poradit.
Autor: Julie Chaloupková
