KLOKANI NA LATVIAN OPEN 2018

Předposlední prázdninový týden se naše mužské „áčko“ vydává na mezinárodní turnaj do lotyšské Valmiery, kam mají kromě našeho týmu namířeno například i finští mistři SC Classic či švýcarské týmy. O prestiž tedy nouze není.Na dalekou cestu se vydáváme v pondělí odpoledne autobusem, ve kterém nakonec strávíme zhruba 22 hodin. Cestou si protahujeme nohy fotbálkem na benzinkách, později však většina posádky usíná a probouzí se až pár hodin před lotyšským hlavním městem – Rigou.

Vzhledem k tomu, že turnaj bereme i jako poznávací, míříme na několik hodin do centra Rigy, kde nás čeká oproti pražským tropům příjemné pobaltské klima. Po proběhnutí památek a několika fotografiích usedáme znovu do autobusu a míříme do dějiště turnaje – Valmiery.

Město, nacházející se jen několik desítek kilometrů od estonských hranic, nás vítá okolo šesté hodiny večerní, drtivá většina však míří rovnou do postele a dospává deficit z cesty a krutého časového posunu (je zde o hodinu víc).

Prvním soupeřem nám je ve středu odpoledne lotyšské Rubene, které má být papírově nejhratelnějším soupeřem ve skupině. Po ranním tréninku, na kterém se věnujeme rozhýbání únavy, střelbě a seznámení se s halou, vstupujeme do zápasu přece jen s viditelnou stopou po dlouhé cestě. Postupně se však dostáváme do tempa a lotyšského soupeře přestřílíme poměrem 10:5.

To druhý soupeř je již z jiného soudku. Musíme uznat, že Esport Oilers, ambiciózní finský celek, je téměř ve všech herních činnostech vyspělejší a zaslouženě nás poráží vysoko 14:2. Tvrdá lekce, která nás však evidentně posiluje do dalšího zápasu, ve kterém narážíme na švýcarský Kloten Jets. Od úvodu utkání máme více ze hry, bohužel nám však chybí klid v koncovce a soupeř drží dvě třetiny hubený náskok. V poslední periodě dostáváme při přesilové hře soupeře čtvrtou branku a i když konečně prolomujeme střeleckou smůlu, při následné hře bez brankáře inkasujeme ještě třikrát a odcházíme poraženi poměrem 1:7. I takový florbal někdy bývá.

Páteční program není pouze florbalový. Po zápase s Klotenem míříme na teambuildingové odpoledne, které se nese v rytmu karaoke, grilování či slovinské varianty hry pétanque. Zejména nové tváře v zelenobílém dresu poznávají, že karaoke si nevybíráš, ale karaoke si vybírá tebe. Slyšíme tak hity interpretů, které někteří mladíci sotva pamatují.

Se sobotou přichází do Valmiery déšť, který by se dal označit za déšť štěstí jen stěží. Na hřišti totiž nedokážeme porazit domácí Valmieru, která po houževnatém a týmovém výkonu míří místo nás do boje o konečné páté místo. Pozitivem je snad probuzení ze střeleckého spánku, ale ani devět vstřelených branek nestačí a ze hřiště odcházíme poraženi v poměru 9:10.

S Rubene jsme začali, s Rubene i skončíme. Lotyšský celek i ve druhém vzájemném souboji na turnaji dlouho klade odpor, i tentokrát ho však dokážeme prolomit a vítězíme 11:6. Do listiny střelců se zapisují i „sváteční“ střelci jako Mikuláš Forman, Vojta Zezulka či navrátivší se obránce Jakub Křivanec, který laboroval se zraněným kolenem.

Po zápase už míříme do připraveného autobusu, ve kterém strávíme dalších mnoho hodin, které krátí i přes nepovedené výsledky dobrá nálada. Nutno poděkovat oběma řidičům, kteří s námi tráví celý týden a jsou vidět se zelenobílými šálami i na tribuně.

Celkový dojem je tak dvojí. Na jednu stranu nepovedené výsledky, na druhou stranu povedená týmová akce, která je pro řadu mladíků první v mužském áčku. Věříme, že se jejich zapracování do týmu nadále bude dařit a možná už za rok ukážeme v Lotyšsku, že „Bohemians nejlepší všude!“.

Jakub Štěpánek