Rok 2012 se navždy zapsal do hostorie díky vzniku unikátního Superfinále Českého florbalu. O vítězi nejvyšší ženské a mužské soutěže nově rozhodoval jediný zápas. Florbal tak na jeden den ovládl slavnou O2 arénu a diváci si mohli vychutnat utkání, ve kterém se za každou chybu draze platí a kde vítěz bere vše.
V sezóně 2011/2012 vstupoval ženský tým do soutěže jako dvojnásobný obhájce druhého místa z předchozích sezón 2010/2011 a 2009/2010. V sestavě klokanek se tehdy objevila zvučná jména včetně několika reprezentantek (Adéla a Kamila Bočanovy, Iveta Jedličková, Eliška Vrátná, Jana Christianová a další).
Sezóna se od začátku vyvíjela velmi slibně. Po základní části obsadily Bohemians druhé místo, hned za pražským Herbadentem. Ve čtvrtfinále si poradily se Židenicemi přesvědčivě 4:0 na zápasy a v semifinále je čekal souboj s Vítkovicemi. Ani proti ostravskému celku klokanky nezaváhaly více než jednou, a po výhře 6:5 na domácí půdě zvítězily 4:1 na zápasy a došly si pro postup do Superfinále.
Klokanky nastoupily proti Herbadentu a v prvním Superfinále se utkaly o titul mistryň České republiky. Zápas začal ve svižném tempu a v čase 3:00 propukla zelenobílá lavička v obrovský jásot! Po skrumáži v brankovišti Herbadentu přiklepla Adéla Bočanová míček Zuzaně Jelínkové a ta se nemýlila! Vstřelila tak první branku v Superfinále a zároveň poslala klokanky do vedení. Herbadent ale ukázal svoji kvalitu a brzy si vzal vedení na svou stranu. Do konce první třetiny se ještě prosadila klokanka Kamila Musilová, trefou nad nohu vyrovnala na 2:2 a vrátila Bohemians do hry. Bohužel Herbadent dokázal opět odskočit až na čtyřbrankový rozdíl, který si udržel až do konce. Klokanky bojovaly až do konce, vyzkoušely i hru v šesti, ale nakonec se musely spokojit se stříbrnými medailemi.
Za FbŠ ROPRO Bohemians nastoupily:
Gabriela Skopková, Olga Šimáčková, Petra Nemravová, Zuzana Jelínková, Barbora Zlámalová, Eliška Vrátná (C), Karolína Vondráčková, Dagmar Surá, Kamila Musilová, Tereza Blažková, Jarmila Maděrová, Michaela Nejmanová, Nikola Černá, Kristýna Míková, Andrea Vojnarová, Andrea Satýnková, Adéla Čiháková, Adéla Bočanová, Iveta Jedličková a Veronika Skopková
Realizační tým: Jakub Doubrava, Michal Matoušek, Michal Jedlička
„Hrozně těžko se to hodnotí. Měli jsme za sebou dvě finálové série, které jasně ovládly tehdejší Tigers a tajně jsme doufali, že by to na jeden zápas mohlo být pro nás jednodušší. Jenže nebylo. Zpětně si říkám, že jsme měli hodně věcí udělat jinak, ale to je prostě sport. Přišli jsme do O2 areny, kde na nás čekal svátek florbalu a trošku nás to semlelo. Sice jsme dali první gól Superfinále vůbec, ale pak už začal úřadovat soupeř a bylo hotovo. I tak jsme ale získali 3. stříbro v řadě a z O2 areny jsme odcházeli se vztyčenou hlavou a celoživotním zážitkem. Ta motivace si zahrát na tomhle místě, to je něco, co má prostě hnát všechny malé florbalisty a florbalistky na tréninku dopředu.“
Jakub Doubrava
„Na Superfinále 2012 si vzpomínám. Bylo to vůbec první uspořádané superfinále a v té době něco fakt extra. Velká hala, hodně diváků a my hrály opět proti Herbadentu, který se nám nikdy nepovedlo porazit v sérii na tři zápasy. Tenhle koncept jednoho zápasu tak pro nás byl zajímavý, protože tam to překvapení přijít mohlo, ale pokud si dobře vzpomínám, tak jsme dokázali držet krok jenom první třetinu… zážitek to byl velký, hrát na ploše O2 arény se určitě
nepoštěstí jen tak někomu, ale dneska si pamatuju hlavně to zklamání z prohry. Medaile se předávaly v té době na tribuně, ne na hrací ploše, takže vím, že jsme měli stříbrnou fotku z podia vytvořeného na tribuně.“
Iveta Jedličková
„S odstupem času vnímám historicky první Superfinále jako poslední velkou šanci na titul pro mou generaci hráček. Už několik let v řadě se nám nedařilo prolomit finálové prokletí a v lize jsme končily pravidelně
druhé. Nový formát na jeden jediný zápas nám dával obří naději konečně uspět. Pro někoho to možná byla sportovní nespravedlnost, ale pro nás, věčně stříbrný tým, to znamenalo životní šanci. Historie už ví, že se to tehdy v O2 areně nepovedlo. Obří zklamání v nás zůstalo ještě dlouho a Bohemka na svůj vytoužený ženský titul bohužel stále čeká… Nicméně i přes všechno zklamání na tehdejší dobu vzpomínám moc ráda. Florbal jsem si užívala a na náš tehdejší tým jsem i po letech pyšná. A přeju Bohemce, aby si svůj sen o poháru pro mistryně ligy jednou splnila.“
Zuzana Jelínková
„Až postupem času vnímám účast v Superfinále jako velký úspěch, protože co bych dala za to si ho pak ještě někdy zahrát. I zpětně si celý ten den vybavuju, že to bylo jako z rychlíku, pořád se někam spěchalo, na rozcvičku, do šatny, pro medaile a asi jsem si celou tu atmosféru neužila tolik, kolik by si to zasloužilo. Nicméně jsem za to moc vdečná a vždycky budu vzpomínat, jak jsme se se ségrou a s Jelenem radovaly z historicky prvního superfinálového gólu.“
Adéla Bočanová
