V prvních letech své existence hrál mužský tým několik sezón 3. ligu mužů. Po roce 2001 přišel velký vzestup, kdy klokani postoupili v nejkratším možném čase až do nejvyšší soutěže. V sezóně 2001/2002 vybojovali muži postup ze zmíněné 3. ligy do 2. ligy, hned následující sezónu 2002/2003 se coby nováčci ujali kormidla soutěže a dokázali ji vyhrát a postoupit až do nejvyšší soutěže (tehdy 1. liga). V té se jim v sezóně 2003/2004 podařilo udržet, když zvládli barážová utkání.
Následně se muži v nejvyšší soutěži pevně usadili. Nejvyšší soutěž opustili jen na dva roky sezóna 2008/2009 a 2009/2010), aby si v play-off roku 2010 opět vybojovali postup do elity, mezi kterou patří dodnes.
A kdo za tímto úspěchem postupu do nejvyšší soutěže stojí?
Především je to nynější prezident klubu Martin Musil, který ve florbalu působí už od roku 1994 a od roku 1997 je součástí struktury FbŠ Praha (později FbŠ Bohemians). Právě on byl trenérem mužského A týmu a dokázal s ním postoupit ze 3. ligy až do nejvyšší soutěže. Jak na tento historický okamžik vzpomíná?
Už je to dávno, pamatuji si hlavně fajn partu kluků, dobře propojenou i s ženským týmem, kteří si rozuměli jak na hřišti, tak mimo něj. Pro mě jako trenéra a manažera šlo o velmi zajímavou kombinaci zkušených hráčů (Karel Klatt, Miroslav Šindelář nebo Pavel Pfingstner), mladé generace FbŠ Praha (Martin Richter, bratři Kulhánkové, Lukáš Zeman, Jakub Kautzner, Lukáš Janů, Petr Červenka, Martin Kadlec nebo Lukáš Křenek a další skvělí florbalisté) a borců z klubu Noxa Praha (Petr Urban nebo třeba Pavel Vozka). K tomu tým disponoval dvěma špičkovými brankaři, každý úplně jiný typ člověka. Vlasta Šolc byl klidnou jistotou, Martin Zich zase vychytal soupeře díky své mrštnosti.
Když se nám ve třetí soutěži nepovedl postup, sedli jsme si a já celý tým požádal, ať společně zkusíme tři roky udržet tuhle partu pohromadě a dvakrát postoupit, tedy až do nejvyšší soutěže. Podařilo se nám to už během dvou let.
Právě brankář Vlastimil Šolc se v té době prosadil v reprezentaci a v roce 2004 přivezl první medaili z mistrovství světa mužů ve Švýcarsku. Byla to také první světová reprezentační medaile pro náš klub.
Na dobu mezi lety 2001 a 2004 jsme se zeptali také Martina Richtera. Hráče, který později působil v zahraničí nebo v Tatranu Střešovice, nyní ho můžeme vídat jako experta České televize při florbalových přenosech.
Uplynulo už mnoho let a přiznám se, že si z tohoto období už pamatuji jen málo. Dokázali jsme postoupit dvakrát po sobě, byli jsme prostě šikovní kluci (úsměv).
A jak si pamatují na tento milník ostatní hráči, kteří za úspěchem stojí?
Postupová sezóna do nejvyšší soutěže pro mě byla zároveň první v mužské kategorii. V té době se nehrálo play-off a postupovalo se rovnou po základní části. Do nejvyšší soutěže jsme tehdy postoupili my a Liberec. Byla to velká věc, rád ale vzpomínám také na euforii, která propukla v roce 2010, kdy jsme se do nejvyšší soutěže dokázali opět vrátit.
Lukáš Janů
Postup do tehdy ještě první ligy si pamatuju jako nečekaně snadný. Ve smyslu, že ten tým šlapal, a měl sebevědomí a ambici znovu hned postoupit dál. A i když to nebyl možná předsezónní cíl vedení, tak hned zkraje sezóny jsme na základě výsledků viděli, že by to mohlo jít, a šli jsme za tím stylem start - cil. Tehdy se ještě nehrálo playoff, takže postup jsme si zajistili s velkým předstihem.
Lukáš Zeman
Já si tuhle sezónu pamatuju hodně dobře. Po pár šancích ve třetí lize to byla první sezóna, kdy jsem dostal pořádnou šanci v mužském týmu. Pamatuju si, jak mě to neskutečně bavilo a motivovalo. Vím, že jsme za celou sezónu s Vlastou ve 22 zápasech dostali snad jen dvacet nebo třicet gólů, což byla úplně neskutečná bilance, ale možná to mám zkreslené (smích). V tomto období si pamatuji ještě Czech Open. Hráli jsme v elitní kategorii proti Balrogu a Finnstě, což mi pomohlo se dostat ze 2. ligy do reprezentačního zápasu na konci téhle neskutečné sezóny v Chomutově proti Itálii.
Martin Zich
Perličky na závěr
Pamatuju si, jak se Pavla Kočvary ptám: „Tys prej zlomil někomu hůl v topení“ ... „Nezlomil! Já mu jen řekl, že jestli to udělá ještě jednou tak mu tu hůl přerazím, a on se nadechnul, tak jsem mu jí vzal a dal do topení, že jestli cekne, tak jí fakt zlomím, a on zase něco řekl, tak jsem mu jí zlomil!“
Perlička je za mě Nguyen Thank, který byl junior v našem týmu a šel jednou na lavičku jako náhradník. Na hřiště se nepodíval, nicméně pár minut před koncem jsme měli nájezd za rozhodnutého stavu pro nás. A tak šel a proměnil. Za celou sezónu tak odehrál 0 vteřin, ale měl bilanci 1+0.
