Už v roce založení klubu (1996) se v letním období vyrazilo na první soustředění právě do horského městečka Rokytnice nad Jizerou. Každý, kdo už tehdy toužil hrát florbal i během léta, se mohl vypravit společně se svou zelenobílou partou autobusem na horskou chatu a užít si týden florbalu, pohody, společných zážitků a třeba i prvních lásek.
Během několika let nám coby útočiště posloužily chalupy Švadlenka, Světlanka, Technometra, Dvoračky, Štumpovka, Sluníčko, Penzion U Vocta, A club, U Mojmíra a Krakonoš. A co se florbalu týká, tak se naší letní základnou stala hala Spartaku Rokytnice.
V současné době se soustředění kluků i holek přesunulo do nového působiště v Kutné Hoře, nicméně Rokytnice je pro všechny, kteří ji navštívili, nezapomenutelná. A jak to na soustředění vypadalo? Povídejte se na sestřih a nasajte atmosféru roku 2017!
ZELENÉ SOUSTŘEDĚNÍ 2017
A jak se klokani do Rokytnice dostali?
Jednou jsem jel z lyžařského kurzu na Dvoračkách a napadlo mě zastavit se v hale v Rokytnici nad Jizerou. Tam se zrodil nápad, udělat tam letní florbalové soustředění. Hned jsem halu i s ubytováním zarezervoval. Na přesný rok si již nevzpomínám, ale je pravděpodobné, že to byl rok 1996. Na všechna soustředění vzpomínám pochopitelně v dobrém. Bylo jich tolik, že už se mi navzájem pletou dohromady. Krkonoše i nadále miluju i když jsem se do Rokytnice nějakou dobu již nepodíval. V poslední době máme s dcerou Nelou takový zvyk, že spolu sami dva jedeme na tři dny do Krkonoš na takovou lehčí turistiku. Naposledy jsme byli na Černé Hoře v Janských lázních.
Pavel Kočvara, zakladatel klubu a člen vedení
A jak na Rokytnici vzpomínají hráčky a hráči?
Rokytnice nad Jizerou. V Rokytnici jsem zažila jak začátky své kariéry, tak i její poslední roky. Mám na ní skvělé vzpomínky (i přes to, že jsem tam za ta léta vyběhla snad všechny sjezdovky v okolí, co existují). V juniorkách jsme si soustředění užívaly ať už v Rokytnici, kde jsme měly zmáknuté všechny cukrárny od náměstí až horní parkoviště vleku, tak nahoře na Dvoračkách, kam jsme se stěhovaly na kondiční část soustředění. Tam jsme zase nedaly dopustit na čerstvě upečené místní houstičky a domácí borůvkový jogurt s čerstvě natrhanými borůvkami. Nejraději v prvních letech vzpomínám na typické ubytování na hale v pokoji asi po 10 lidech, kde se skvěle hrály společenské hry, a taky na malou tělocvičnu vedle haly, kde místo posilovacího kruháče probíhala obíhačka v pingpongu. Rády také s holkama vzpomínáme na bramborovou kaši, ze které jsme si stavěly na talíři iglů a po večeři zpívání s kytarou.S extraligovým týmem už bylo soustředění o nabírání fyzické kondice, učení se nové taktice, teambuildingu, ale čas na cukrárny nám i tady naštěstí zbyl. Poslední soustředění, které jsem v Rokytnici absolvovala, bylo i s roční dcerou a hlídacím týmem. Bylo vtipné sledovat, jak se změnil florbal, trenéři, tým, možnosti, vybavení atd... Jen hala v Rokytnici byla i po 20 letech stále stejná (smích).
Eliška Vrátná, bývalá hráčka a současná fyzioterapeutka
V Rokytnici jsem zažil spoustu letních soustředění v různých pozicích a samozřejmě vzpomínek je spousta. Legendární výběhy na Studenov, parkety i spousta zábavy. Zajímavé je sledovat jak se tehdy soustředění postupně měnila a tím se zlepšovaly i sportovní podmínky pro sportování. Samozřejmě nesmím zapomenout na legendární hotel Krakonoš nebo hospůdku u Vocta, kde o nás bylo vždy výborně postaráno.
Tomáš Grigar, šéftrenér mládeže
Můj první rok v Rokytnici byl tuším v létě 2010, kdy jsem tam část nejprve absolvovala s juniorkami a potom jsem se připojila k ženám. Jako hráčka zas tolik vzpomínek nemám, většinu přebily ty nekonečné kondiční tréninky na místních sjezdovkách. Ale ne... ještě ráda vzpomínám na vítání nováčků v noci v areálu místního kostela. Z trenérské kariéry už je těch historek výrazně víc. Speciálně na Rokytnici jsem vždycky milovala ty skvělé místní lidi - ty nejlepší kuchařky z hotelu Krakonoš, paní domácí v penzionu U Vocta, nebo paní Milenu ze Šnekolendu. Všichni nás tam měli rádi a my se tam cítili jako doma. Co mi z Rokytnice chybí z toho sportovního pohledu, to byl určitě jejich legendární gymnastický sálek s trampolínou a celou řadou vybavení, kde jsme se s dětmi vždycky hodně vyblbli.
Tereza Blažková, bývalá hráčka a současná šéftrenérka dívčí akademie
Kromě pravidelných tréninků v Rokytnici nikdy nebyla nouze o zrealizování bláznivých nápadů, které utužily tým a pozvedly morálku v průběhu náročného týdne plného fyzické námahy. Kluci se například vyblbli trendem harlem shake!
BOHEMKA SHAKE
Pověstným vítáním nováčků týmu žen si nové hráčky procházejí až dodnes, nicméně atmosféra noční Rokytnice je nenahraditelná. Hlavní ceremoniál je stále opředen tajemstvími, ale níže se můžete podívat, jak část pasování probíhala v roce 2013. Videem vás bude provázet Tezy a nebude chybět pořádná porce šlehačky!
VÍTÁNÍ NOVÁČKŮ ŽENY
Jak na Rokytnici vzpomínáte vy? Podělte se o své zážitky na našich sociálních sítích!
