Za uplynulých 30 let se konalo spoustu zlomových událostí a klubem prošly stovky florbalových hráček a hráčů. Dnes si připomeneme vznik a začátky FbŠ Bohemians.
Vše začíná roku 1996 a třemi školními týmy florbalu.
Právě sloučením tří silných florbalových celků FbK Gymnázium Písnická, ŠSK Jižní a FbK Noxa Praha vznikl oddíl Florbalová škola Praha. Zásadní roli mělo právě gymnázium, na kterém působil učitel Pavel Kočvara. Kromě učitelství také založil klub FBK Písnická. Díky svému zápalu pro florbal a sport se mu podařilo vytvořit bezkonkurenční širokou mládežnickou základnu, ze které vzešlo mnoho reprezentantů a reprezentantek a úspěšných trenérů. Pavel po sloučení působil dlouhodobě jako trenér a člen vedení, ostatně tuto funkci zastává v naší florbalové škole dodnes. Lze tak tvrdit, že ať už byl hlavou tohoto klubu kdokoliv, srdcem byl právě Pavel Kočvara.
Jeho vzpomínky a první kroky FbŠ Bohemians vám přiblížíme prostřednictvím krátkého rozhovoru.
Pavle, kdo přišel s nápadem založení florbalové školy?
Kdo přišel s tímto nápadem si už přesně nevzpomínám, ale společně s Martinem Musilem a Jiřím Šikolou jsme prakticky od začátku směřovali k tomu vytvořit velký silný oddíl, který by byl konkurenceschopný s českou špičkou jako jsou oddíly Tatran, Sparta, Chodov, nebo Vítkovice a mnohé další.
Jak jsi se vlastně k florbalu dostal?
Na nově vzniklém Gymnáziu Písnická jsem působil jako profesor tělesné výchovy a biologie.Dostal jsem za úkol vybavit kabinet tělocviku sportovním vybavením. Bylo mi nabídnuto mimo jiné pořídit pro školu prvních pár hokejek a míčků, že prý se to mezi mládeží docela ujalo. Měl jsem nějaké peníze navíc, tak jsem pořídil 8 prvních florbalek a 3 míčky. Po třech týdnech sportování byly všechny hokejky rozlámané a míčky poškozené, tak se šlo kupovat dál.
Jak tehdy probíhaly tréninky? Kde se trénovalo a jaké bylo vybavení?
První tréninky byly opravdu hektické. Na všechno jsem byl sám a zájem dětí a mládeže byl enormní. Trénovali jsme ve školní tělocvičně volejbalových rozměrů, zájemců přibývalo tak moc, že se na nájezd stála i několikaminutová fronta. To bylo v době, kdy už jsme měli první golmanské oblečení a přilby. Už jsme si nevystačili se školními hokejkami a studenti si pořizovali vlastní. Pak jsme se v Modřanech a na Lhotce v Praze 4 dostali i do další školní tělocvičny a vždy jsme mezi tréninky autem stěhovali florbalové branky. V pravdě pionýrské časy.
Jak jsti se ty sám připravoval na tréninky? Od koho jsi se učil?
Na přípravu na tréninky moc času nezbývalo, žádné studijní materiály zprvu neexistovaly. Naštěstí jsem se seznámil s tehdejším prezidentem florbalové unie Martinem Vaculíkem, šéfem rozhodčích Petrem Černým a prezidentem Chodova Michalem Bauerem a dalšími a díky nim jsem se mohl vzdělávat. Výhodou bylo i to, že jsem absolventem FTVS UK a mohl jsem čerpat ze systémů jiných kolektivních sportů.
Na které hráče nejvíce vzpomínáš? Kdo se ti zapsal do paměti?
Mýma rukama prošlo několik výborných hráčů a hráček. Mezi muži to byl především dnešní florbalový expert české televize Martin Richter, dále Lukáš Procházka současný trenér české reprezentace žen i se svojí asistentkou Michaelou Marešovou, nebo golman, držitel první stříbrné medaile z mistrovství světa Vlastimil Šolc. Mezi velmi úspěšné reprezentantky a zároveň studentky Gymnázia Písnická patřilo duo sester Bočanových. Hráčů a hráček kteří prošli Gymnáziem Písnická byli ale samozřejmě stovky. Nejvíce mě však těšilo to, když se nějaká skupinka studentů stmelila a přihlásila si nejnižší florbalovou soutěž a chodila si třeba při svém vysokoškolském studiu o víkendech jen tak zahrát. Prostě "udělat si žízeň". Takovými družstvy byly například Kingové, nebo Desperádos. To člověka fakt těšilo.
Jaký máš vztah k florbalu nyní? Sleduješ zápasy?
V současné době samozřejmě florbal neustále sleduji. Jsem v kontaktu s vedením FbŠ Bohemians Martinem Musilem i Jakubem Doubravou. Jsem v oddíle členem revizní komise. Do nedávna jsem ještě osobně vedl florbalový kroužek na PJZŠ Horáčkova, kde jsem působil zhruba 20 let. A samozřejmě se rád zajdu podívat na naše muže, kterým se v poslední době nebývale daří. S Bohemkou jsem srostlý i přes svoje dvě děti. Adam i Nela za Bohemku hráli a po skončení hráčské kariéry oba pracovali ve struktuře zaměstnanců FbŠ. Rád v klidu zapnu televizi a dívám se na svůj oblíbený sport, kterým florbal rozhodně je.
Co říkáš na to, že Bohemka slaví 30 let?
Jsem neskonale šťastný a udivený zároveň. Něco, co vznikalo jako kroužek na střední škole pro studenty, aby měli odpoledne co dělat, se během 30 let rozrostlo do nečekaně fungující podoby. Samozřejmě byly i problémy, ale musím říct, že nebýt vední dnešní Bohemky (Martin Musil a Jakub Doubrava), nikdy by se tento projekt nedostal tam kde je. Držím palce do dalších roků!
