Co tě nejvíc baví na práci s dětmi v klubu?
Růst. Když vidím, že kluk, který před rokem sotva držel hokejku, dnes čte hru a má zdravé sebevědomí. Baví mě i dlouhodobost. Když potkám hráče, kterého jsem trénoval na začátku jeho cesty, a on v klubu pokračuje. Nebo když už ve florbale není, ale pozná mě, pozdraví a prohodí pár slov. To je známka, že práce měla smysl.
Největší moment je ale ten, kdy jim něco dojde samo. To „aha“, kdy pochopí situaci bez nápovědy. To je skutečná výhra – větší než samotný výsledek zápasu.
Jaký přístup se ti osvědčil při rozvoji mladých hráčů?
Jasná pravidla a důslednost. Vysvětluji věci i za cenu toho, že obětuji jedno cvičení. Když děti vědí, proč něco dělají a jaký to má smysl, pracují jinak. Neplní pokyny, ale rozumí hře. Děti snesou víc, než si dospělí myslí. Když je metr pro všechny stejný a prostředí je čitelné, makají. A hlavně – přenášejí to dál. Do zápasů, do chování na klubových akcích, do přístupu mimo hřiště.
Drill má své místo, protože buduje dovednost.
Zábava má své místo, protože drží radost ze hry.
Jak vnímáš roli trenéra a učitele?
Nevnímám to jako dvě oddělené role. Trénink není jen o technice a výkonu, stejně jako učení není jen o informacích. V obou případech formuji návyky, charakter a přístup k práci. Jako trenér rozvíjím dovednosti. Jako učitel rozvíjím myšlení a odpovědnost. V obou rolích jsem člověk, který drží hranice, ale je dostupný.
Mým úkolem není být kamarád ani jen hodnotitel výkonu. Mým úkolem je vytvářet prostředí, kde se děti mohou zlepšovat – sportovně i lidsky – a vědí, že pravidla platí pro všechny.
Jak buduješ důvěru mezi dětmi, rodiči a trenéry?
Komunikací na rovinu. Bez zákulisních řečí. Když vznikne problém, řeší se hned – ne až když přeroste. Rodiče potřebují vědět, že mám plán a že rozhodnutí nejsou náhodná. Vysvětluji, co děláme a proč. Hráči potřebují vědět, co se dělo, co se děje a co nás čeká. Čitelnost vytváří jistotu.
V realizačním týmu pravidelně sdílíme informace – drobné signály, zpětnou vazbu od rodičů, náznaky možných problémů i věci, které se povedly. Prevence je lepší než hašení.
Důvěru neposiluje jen trénink a turnaj. Proto připravujeme i teambuildingové akce, které dávají prostor k neformálnímu poznání a otevřenější komunikaci.
Jak pracuješ s rozdílnou výkonností v týmu?
Mění se náročnost, ne přístup. Přístup je stejný pro všechny. Úsilí musí být maximum u každého. Jen cesta k němu je jiná. Silnější hráči mají větší nároky a víc odpovědnosti. Slabší se nesmí schovávat. Pokud bychom v tomto věku (6–13 let) dávali prostor jen aktuálně lepším, část dětí ztratíme. A zbytečně.
V tomto období nejde definitivně říct lepší nebo horší. Je to věk růstu. Fyzického, mentálního i herního. Každý den může změnit hodně. Opakovaně jsem viděl, že hráč, který byl „vzadu“, se po čase nebo po prázdninách vrátil jako jeden z nejlepších. Mým cílem není selekce podle momentální výkonnosti, ale vytvoření prostředí, kde má šanci růst každý.
Jaké hodnoty by měl klub předat?
Respekt. K soupeři, k trenérům, k rodičům i k sobě. Týmovost. Schopnost fungovat jako součást celku, ne jen hrát na sebe. Zodpovědnost. Za vlastní přípravu, přístup i chování. Schopnost přijmout prohru bez výmluv. A zároveň radost ze hry. Sport je primárně pro zábavu. Výsledky jsou důležité, ale nejsou všechno.
Pokud klub dokáže vychovat člověka, který si sport udrží jako přirozenou součást života klidně do čtyřiceti let, pak uspěl. To je větší výhra než jedna medaile.
Jak připravuješ děti i na osobní růst?
Dávám jim odpovědnost. Věci za ně neřeším. Učím je, že věci si balí sami a rodiče nejsou servisní tým. Když něco zapomenou, je to jejich zkušenost i jejich vizitka. Většinu věcí si odkomunikují sami (samozřejmě přiměřeně věku a situaci). Vedou se k tomu, aby mluvili klidně a k věci, přiznali chybu a přijali konstruktivní zpětnou vazbu bez výmluv. Kritiku bereme jako nástroj ke zlepšení, ne jako útok.
Sebevědomí nestavím na neustálé pochvale. Roste z práce, kterou dítě samo odvede, a z chyb, které dokáže opravit. Chválím konkrétní úsilí, posun a přístup – ne jen výsledek. Na prvním místě je osobnostní a herní posun. Výsledek zápasu je až důsledek.
Velké díky za otevřený rozhovor a pohled, jak v našem klubu podporujeme rozvoj mladých sportovců. Přejeme všem dětem i trenérům, aby se jim v klubu dařilo a sport jim přinášel radost.
