Jaký byl uplynulý florbalový rok z tvého pohledu jako šéftrenérky mládeže?
Byl náročný. Vstupovali jsme do něj s kompletně obměněnými realizačními týmy, s obrovským množstvím týmů a velkou porcí práce před námi. Zvládli jsme to ale podle mě skvěle – a za to patří dík jak všem trenérům a trenérkám, tak hlavně i rodičům a samotným hráčkám, které poctivě jezdily na všechny tréninky i zápasy.
Máš pod sebou jednu z největších dívčích skupin v republice. Co je podle tebe klíčem k tomu, že sem holky chtějí chodit?
Mně se to těžko hodnotí, když v tom našem prostředí jsem každý den a nemám s čím srovnávat. Ale opakovaně se nám dostává zpětná vazba, že máme na trénincích i zápasech skvělou atmosféru. To si myslím, že je klíčové. Holky na tréninky chodí rády, rodiče mají mezi sebou i s trenéry dobrý vztah, … a hezky se to na sebe všechno nabaluje.
Jak vypadá běžný tréninkový den u přípravky nebo žákyň?
Nikdo z nás se trénováním florbalu neživí, takže můj běžný tréninkový den začíná vlastně už den dopředu – to si v trenérské skupině upřesním, kdo všechno dorazí, na co je podle tréninkového plánu trénink zaměřen, kolik očekáváme dětí atd. a trénink samotný připravím, nebo se domluvím s někým z trenérů. Druhý den jdu ráno se psem, potom do práce a pak na trénink. Vyzvedneme děti z družiny, protože tréninky probíhají v areálu hned u ZŠ Jeremenkova, připravíme si všechny potřebné pomůcky a pustíme se do toho. Společný warm up, většinou formou hry, nějaká atletická průprava, pak většinou rozdělení na stanoviště – nějaké skills, herní modifikace, ale i kompenzace nebo posilování.
Co je pro tebe jako trenérku důležitější než výsledek?
V tom dlouhodobém měřítku chci, aby holky florbal bavil a našly si k němu alespoň z poloviny takovou lásku jako já. Je to profláknuté klišé, ale je to tak. Vím, že pokud se nestane zázrak, většina z nich se jím živit nikdy nebude. Samozřejmě bych ráda vychovala co nejvíc reprezentantek, ale zároveň je pro mě důležité, aby co nejvíce z nich jednou svoje děti dalo na florbal. Aby měly vztah ke klubu, aby chodily na zápasy, aby si občas někde zahrály ze srandy s kamarády, aby pro ně bylo normální sportovat…
Co považuješ za největší úspěch tohoto roku – nemusí to být výsledek?
Určitě je to to, jak se naše akademie rozrostla. Nevím, co víc by mělo být razítkem na to, že to děláme dobře. Pro mě osobně jednoznačně největší výhrou bylo to zmiňované nové trenérské složení – máme nyní k dispozici perfektní kombinaci zkušených (bývalých i současných) hráček, trenérek z neflorbalového prostředí s trochu víc mateřským přístupem, ale i trenérů-tatínků, kteří přináší do realizačních týmů zase jiné úhly pohledu. Všichni jsou nadšení, spolehliví a prostě skvělí, patří jim obrovské DÍKY!
Jak funguje spolupráce s rodiči? Daří se jim být součástí toho, co u vás vzniká?
Myslím si, že spolupráce funguje dobře – koneckonců, kdyby s námi rodiče nebyli na jedné lodi, nebyli bychom zdaleka tam, kde jsme. Máme štěstí na velmi rozumné rodiče, kteří se na turnajích chovají slušně, včas s námi komunikují, poctivě jezdí fandit a věří nám v tom, co děláme… Právě směrem k rodičům bych ráda v nejbližších sezónách pár projektů rozjela, to si ale zatím nechám pro sebe.
Co bys vzkázala rodičům, kteří zvažují dát dceru na florbal?
Aby se mi ozvali! Promluvíme si o tom, co a jak děláme, a vymyslíme ukázkový trénink. Na něj není nic potřeba, protože všechno vybavení půjčíme a za ukázkové tréninky se u nás nic neplatí.
Tezy, děkujeme za otevřený a upřímný rozhovor. Držíme palce do další sezóny a těšíme se na to, co všechno společně ještě zažijeme.
