Jak hodnotíte sezónu s odstupem - jak herně, tak lidsky?
Já hned pár minut po posledním zápase věděl, že tuhle sezónu budeme hodnotit určitě úspěšně. Že si po třech letech s bramborou holky pověsily na krk medaile je jedna věc. Pro medaile to ale neděláme. Já si daleko více vážím toho, jaké holky tady máme a celkově jakou atmosféru jsme okolo týmu vytvořili.
A co mi dělá určitě velkou radost, je to, že po letech máme větší zastoupení v juniorské reprezentaci. A jako třešnička, že Eda, Agi a Ali nakoukly už i do té dospělé.
Co považujete za největší silnou stránku letošního týmu?
Když bych to měl vzít z herního hlediska, tak si myslím, že obrana a brankářky. V obranné fázi jsme letos byli opravdu velmi dobří. Holky, co tu už nějakou sezónu hrají, tak si ten systém ještě více zajely a nové holky, z čehož jsem byl já osobně nadšený, nový systém pochopily velmi rychle a neztratily se. Další věc je, že jsme měli nejlepší brankářky v lize. Máme na to poslední dobou štěstí, a já na naše holky v maskách nedám dopustit. O Eldě tu nemusíme vůbec mluvit, to je jistota sama. Ale nerad slýchám názory, že je to jenom o Eldě. Protože když byla v bráně Anit, tak nás vždycky podržela. Třeba zápas v Liberci mám před očima ještě teď. Jak si Kája Klubalová a její spoluhráčky nevěděly rady a nemohly Anit dát gól. Julča. Další skvělá brankářka. Odchytala toho v základní části nejvíc a vždy jsme se na ní mohli spolehnout. A v neposlední řadě Niky, ročník 2009. To je náš poklad, který si budeme střežit jako oko v hlavě.
Ale samozřejmě jako největší sílu a nejsilnější stránku vnímám to, že holky vytvořily tým, který drží při sobě. Ono je to možná takové klišé, ale hlavně v tom ženském sportu to vnímám jako velmi důležitou součást. Byla tu fakt super parta holek. Hodných, poctivých a pracovitých holek, které se podporovaly, byly tu pro sebe a to bylo hrozně hezké sledovat. Hodně to pak dodávalo energii i mně samotnému. Díky tomu jsem se opravdu těšil na každý trénink a zápas.
Byl nějaký moment nebo zápas, kdy jste si řekl “jo tohle je tým”?
Takových momentů je samozřejmě hodně. Florbalově bych mohl zmínit naše otočky s Vítkovicemi ve třetích třetinách. Super zvládnuté zápasy s Tatranem. Asi nejemotivnější zápas v životě, a to 2. semifinále v Brně.
Ale já bych spíš chtěl vypíchnout ty mimoflorbalové. Ty které třeba nejsou tolik vidět. Tuhle sezónu bych hodnotil negativně asi jen z jednoho hlediska. A to bylo vážné zranění Týnky. Ale každopádně. Týnka jde na operaci. Leží v nemocnici a holky za ní zajdou jí podpořit. Pro někoho maličkost, mně se tohle osobně moc líbí. Týnka hned jak odhodila berle, tak se zapojila zpátky do týmu a chodila s námi na lavičku, pomáhala se vším všudy.
Jedete na výjezdy do Brna, Ostravy, kryje se to z ženským “Áčkem” a holky 14 dnů dopředu vymýšlí “Cabi uděláme to takhle, přejedeme tady a tady, chceme hrát”. Jely i holky, které nehrály. Prostě aby s námi byly na střídačce a byly s týmem. A tohle všechno byly maličkosti, které nakonec sehrály menší či větší roli v konečném úspěchu.
V čem juniorky během sezóny nejvíc vyrostly?
Těžká otázka. Ale když se nad tím tak zamyslím, tak to bude asi psychika. Hodně zápasů jsme museli otáčet, hodně zápasů jsme vyhráli třeba jen o gól. Byly momenty, i mimo mantinely, které by leckoho položily. Ale letos mi holky přišly opravdu psychicky odolnější. A možná to souvisí zase s tou týmovostí. Holky si navzájem věřily a nevzdávaly se.
Jak se vám dařilo pracovat s přechodem hráček z mládeže na vyšší úroveň?
Když bych to měl vzít z dorostenek do juniorek, tak si myslím, že to spousta holek zvládla velmi dobře. Přeci jen zápasy jsou delší, zápasy těžší, soupeřky kolikrát o 2-3 roky starší. Ale hodně holek si zažilo své debuty v nejvyšší juniorské soutěži a obstály za mě na výbornou.
Co se týče přechodu do extraligy, tak tam máme rezervy. Já osobně si to představuji jinak, než jak to probíhalo v druhé půlce sezony. A věřím, že v další sezóně i toto vylepšíme. Každopádně holky jako Čermi, Nikolas, obě Týnky, Frýča a nakonec i Evík, ukázaly, že když u toho sportu zůstanou, tak se na ně v extralize můžeme těšit. K nim se přidají další holky ročníků 2007,2008 atd. A věřím, že na všechny tyhle holky budeme jednou spoléhat, a že dovedou Bohemku na lepší pozice!
Co je pro vás osobně při práci s juniorkami nejdůležitější?
Nejdůležitější je pro mě aby to holky hlavně bavilo. Přeci jen chodí do školy, mají své životy mimo florbal a když už tomu obětují tolik času, tak je to přeci musí hlavně bavit. A když vás něco baví, daleko víc na sobě makáte a všechno se na sebe zase krásně nabaluje.
Máte z této sezóny nějaký moment, na který nikdy nezapomenete?
Mám jich hodně, ale tři z nich jsou asi nejzásadnější.
První je otočka s Ostravou a vítězný gól Agi v prodloužení, který nám definitivně zajistil druhé místo po základní části. Další je ten, kdy jsme sice dostali na krk stříbrné medaile, ale já na holkách viděl úsměvy a radost. Samozřejmě, že jsme chtěli vyhrát. Hodně. Vše to Chodovu vrátit. Ale zkrátka to nevyšlo. Takový je sport. A já když sledoval jak se holky fotí s medailemi na krku. Šťastné rodiče všude kolem. V tu chvíli jsem se zastavil a říkal jsem si, že to všechno za tyhle momenty stojí.
A na co určitě nezapomenu, je druhý semifinálový zápas v Brně. Minutu a kousek, za stavu 4:3 pro Buldočky, nás vyloučili a my šli do oslabení. Timeout už jsme neměli. A Agi v rychlosti povídá “budu nahoře běhat jak blázen, jo? To zvládnem!” Všechny co šly na hřiště tam nechaly plíce, nohy, ruce, všechno. Holky na lavičce oslavovaly každý blok. No a 20 vteřin před koncem, hrajeme bez gólmanky, nemáme míček, pressujeme. Čermi to zachytí na mantinelu a vybombí tam svůj největší granát. Gól. Totální euforie, v tu chvíli se mi zastavil tep. Šlo se do prodloužení, oslabení jsme zvládli. Hrajeme na balonku, Týnka nahrává na Čermi nahoru, ta to bere přes ruku do výběhu. Perfektní blok Agi před bránou a gól. Takovej výbuch radosti jsem snad nikdy neměl. Krásný to bylo. Pro mě to bylo o to krásnější, že ty dva góly dala právě Lucka, se kterou to táhnem od mojí první sezóny. A po tom všem, čím jsme si prošli, to bylo zkrátka takové zadostiučinění.
Když bych měl říct na závěr ještě pár vět.
Veřím, že jdeme správnou cestou! A že tahle sezóna dorostenek a juniorek toho byla důkazem. Slyšeli jsme i názory, že jsme ve finále být neměli, že to je jen náhoda a podobné řeči. Já na náhody nevěřím. Holky poctivě a tvrdě pracovaly celý rok. A odměnou jim je (prozatím) stříbrná medaile. Každý má svojí cestu, my věříme té naší. Uvidíme kam nás to zavede v dalších sezónách. Já říkám jedno. Řeči jsou jedna věc, ale ukázaná platí.
Tak moc díky všem za sezónu 2024/2025! Vzpomínat na ní budu ještě hodně dlouho.
Cabi, děkujeme za rozhovor a přejeme hodně sil, energie a radosti do další sezóny!
