Filipe, vracíš se zpátky domů, což všechny příznivce a členy klubu samozřejmě těší. Prozraď nám, co pro tebe bylo klíčové pro rozhodování?
Určitě to bylo rozhodnutí, které z velké části vycházelo z osobního života. Ve Švédsku ten život mimo florbal pro mě nebyl úplně ideální, a cítil jsem, že chci zase trochu víc „žít“, nejen sportovat – když to řeknu úplně jednoduše.
Kdyby sis měl ze Švédska přivézt jednu věc do šatny Bohemky – a nemusí to být taktická tabule – co by to bylo a proč?
Ideálně bych si sbalil celé svoje místo v šatně a přenesl ho s sebou, protože to, jak vypadají šatny a zázemí ve Švédsku, je úplně jinde než u nás. Jsou opravdu promakané do detailu. V Česku na to ještě není úplně připravený prostor, ale věřím, že se tam jednou taky dostaneme.
Co bys naopak rád přenesl do zápasů nebo tréninků?
Celkově to, co mi ze Švédska asi nejvíc zůstalo, je přístup k tréninkům a zápasům. Tvrdost, nasazení, důraz na detail – to je tam naprostý standard. Každý trénink se jede naplno, není prostor na „pohodový den“. V Česku má občas někdo tendenci ubrat nebo si dát volnější den, ale tam se to prostě nepřipouští. Rád bych tohle nastavení přinesl zpátky a žil podle něj i tady.
Švédsko je známé svou „fika“ kulturou – tedy kafe a dortíky v práci. Čeká nás něco podobného? A kdo by byl největší milovník skořicových šneků?
Měli jsme ve Švédsku takovou tradici – každý pátek někdo napekl a přinesl to do šatny, kde jsme to společně snědli. Byla to super věc na stmelení party, možná se pokusím něco podobného rozjet i v Bohemce. Uvidíme, jak se na to kluci budou tvářit.
Co tě v běžném životě nejvíc překvapilo, byl to v něčem kulturní šok?
Kulturní šok jsem úplně nezažil, ale velký rozdíl jsem cítil mezi Prahou a třicetitisícovým Kalmarem. Ten rozdíl v tempu, nabídce aktivit a celkovém ruchu je fakt znát.
Máš za sebou dvě sezóny v nejprestižnější soutěži světa. Cítíš, že tě to nějak změnilo?
Určitě mě to celé hodně změnilo. Člověk si tam musí hodně věcí zjednodušit, naučit se být mnohem všestrannější, aby mohl konkurovat a být platný pro tým v každém zápase. Posune vás to i mentálně – naučíte se být trpělivější a přijmout, že nic nepřijde samo.
V příští sezóně se budeš podílet na trénování naší mládeže. Je něco, na co se mohou tví svěřenci těšit?
Ještě přesně nevím, u jaké kategorie se nakonec objevím, ale chci se snažit předat klukům nebo holkám všechno, co jsem se zatím během svojí hráčské kariéry naučil. Doufám, že společně najdeme cestu, která bude ku prospěchu oběma stranám.
Filipe, díky za rozhovor a přejeme hodně štěstí v nové sezóně!
