Před sezonou ses přestěhoval do Prahy kvůli florbalu v Bohemce. Jak se ti v Praze žije?
Ahoj a zdravím všechny fanoušky Bohemky. V Praze se mi nad moje očekávání žije dobře a postupně jsem si na všechno zvyknul. Navíc je to krásné město plné různých možností, které naplno využiji až se uvolní režim.
Přítelkyně se s tebou přestěhovala kvůli tvé florbalové kariéře, jak se vám tady líbí?
Ano máš pravdu, přítelkyně se se mnou přestěhovala, je mou velkou oporou a fanynkou. Navíc nám to připadalo jako zajímavá zkušenost a aby ještě nešla, když jsme spolu tolik let.
Už se oba cítíte plně aklimatizováni?
Jasně, za ty měsíce jsme si už oba zvykli na Prahu.
Co vnímáš jako největší rozdíl v bydlení mezi Prahou a Otrokovicemi?
Tak úplně nevím, jak se žije v Otrokovicích, jelikož celý život jsme bydleli v Kroměříži. Jinak rozdíly jsou tu určitě velké. V Praze je více možností si užít skvělé restaurace, sportovní akce (těším se, že si zajdu na fotbal nebo hokej), zajdeme si do divadel nebo do kin, ale na druhou stranu je tu mnohem dráž a více člověk stráví cestováním.
Už na sebe mluvíte spisovnou pražštinou?
To ještě zatím ne, občas nám nějaký slovíčko uletí, ale myslím si, že ani nezačneme.
Jak spolu trávíte čas? Co děláte nejraději?
Když je venku hezky, tak často vyrážíme na cyklovýlety nebo se procházíme, rádi cestujeme po světě, navštěvujeme nejrůznější památky, sledujeme seriály nebo filmy a užíváme si rádi dobrého jídla. Bohužel nynější situace nám toho tady moc neumožňuje, a navíc jsem hodně časově vytížený prací a florbalem.
Pomáháš jí s domácími pracemi? Nošení koše, vytírání prachu, vaření...
Samozřejmě pomáhat musím, jinak bych byl už dávno byl vystěhovaný. Ale tyhle domácí práce mi nevadí, dokonce rád umývám nádobí a pomáhám s vařením.
Na co si brankář doma potrpí vůbec nejvíc? Vytřená podlaha, nebo vymetené pavučiny?
Na uklízení si spíš potrpí Kamča než já. U mě je to hlavně nachystaná večeře po večerním tréninku.
Nemůžeme se nezeptat na tradiční otázku z většiny tvých rozhovorů. Pracuješ v psychiatrické léčebně. Zajímalo by nás, co tě na této práci zaujalo? Proč sis vybral právě tuto profesi?
Celkově na psychiatrii pracuji už od skončení střední školy a tahle práce mě neustále baví, jsem rád v kontaktu s lidmi. Navíc tam člověk velmi často zažívá neobyčejné situace a nikdy to není stereotyp.
Jak vypadá tvůj běžný pracovní den?
Do práce chodím na 7 hodinu, což s mým pomalým tempem po ránu znamená, že musím vstávat o půl 6. Jelikož pracuji přímo na covidovém akutním oddělení, jsem neustále v kontaktu s pozitivními psychiatrickými pacienty, a tedy hned po příchodu do práce se převlékám do ochranného obleku a ostatních pomůcek. A dále pracuji, jako běžná všeobecná sestra (aplikace injekci, infuzí, podávání léků, hygienická péče o pacienty atd..). V tom obleku jsem cca 5-6 hodin, poté přecházím do čisté zóny a věnuji se administrativní činnosti a po půl 16 odcházím domů.
Kdyby ses měl podělit o nějakou kuriózní historku z práce, která by to byla?
Takových historek mám za ty léta spousty. V Kroměříži jsem pracoval na neklidném mužském oddělení, kde jsou pacienti úplně zcela mimo realitu, takže halucinace typu, že vidí duchy, růžové slony, jsou bohové, slavné osobnosti nebo jejích kamarádi, byly na běžném pořádku. Také i drsnější věci, například uhýbání létajícím předmětům jako byly židle, popelníky, ale i exkrementy. Nebo jednou pacient v noci zaklepal na ošetřovnu, že mu něco spadlo omylem do oka a při vstupu na světlo tam měl zaraženou tužku.
Jak si zatím spokojený se svými výkony v našem dresu?
Určitě spokojený nejsem, v zápasech sice něco chytnu, ale vždy dostanu nějaký gól, který prostě musím mít. Ale od minulé sezony jsem ušel kus cesty, a hlavně díky pomoci Romana Jandy chytám lépe a cítím se v pohodě.
Rozumíš si se svými kolegy? Kubou Zavřelem, Tomášem Hyršlem a trenérem gólmanů, Romanem Jandou.
S každým brankářským kolegou jsem vždy vycházel, jak v Otrokovicích s Honzou Krkoškou, Jardou Malinou a Kevinem Majrichem, tak s kýmkoliv v reprezentaci, takže v Bohemce je to úplně stejné. Když chytám kluci mě hodně podporují a vycházíme spolu dobře. S trenérem gólmanů Romanem Jandou si rozumím asi nejvíc, jednak spolu detailně rozebíráme všemožný situace a hodně mě v tom posouvá dál, tak jsme si sedli i lidsky a probíráme i osobní věci.
Jak si rozumíš se zbytkem týmu, v naší mladé šatně? Cítíš, že si při spoluhráčích omládl?
S kluky v šatně se cítím fakt dobře, je s nimi sranda, na každý trénink se těším a celkově je tam skvělá parta i atmosféra. Opravdu mě to velmi mile překvapilo. Celkově se stále cítím mladý, takže nějaké omlazení ani probíhat nemusí.
Jak ti vyhovuje herní výkon týmu v návaznosti na tvůj brankářský styl?
Styl, jaký za ty léta nastavil Bedla se mi velmi líbí, útočný, rychlý a pohledný florbal se spoustou vstřelených gólů je pro mě velká změna, ale na druhou stranu se odráží na defenzivní činnosti a musím tedy překousávat větší gólový příděl v naší síti a na to se zvyká velmi těžko. Musím řešit spousty brejkových situací a přečíslení, ale to se mi líbí, tam se můžu pořádně vyřádit.
Kdy tě uvidíme v reprezentačním dresu?
Tak to opravdu netuším, asi až budu chytat lépe. Ale jelikož v reprezentaci jsem byl a zkusil si, jaké to je, není to můj největší cíl, spíše se soustředím na Bohemku, ať se umístíme, co nejlépe a v play-off přejdeme do semifinále a dále.
