Ve tři hodiny rozhodčí pánové Dolanský a Sýkora písknutím zahájili začátek zápasu. Oproti sobotnímu zápasu jsme proti liberecké Dukle nastoupili s větším nasazením (což se dalo předpokládat už z naší rozcvičky, která byla v daleko lepším tempu než ta sobotní) a chutí porvat se o výsledek a pokusit se odvést alespoň jednu výhru, která by nám zajišťovala dobrou výchozí pozici pro další zápasy v Praze.
Začalo se v opravdu rychlém tempu a hra se přesouvala nahoru a dolů, zatím však bez nějakých vyložených gólových šancí. To se však poměrně záhy bohužel změnilo a to když v páté minutě po naší ztrátě balónku v rohu, si na střed naběhla liberecká hráčka Shamanina a zužitkovala přihrávku další liberečanky Stránské. Stav 0:1. Pak jsme se museli soustředit na to, abychom neinkasovali další gól a trochu se psychicky zvedli a dostali se opět do tempa a do hry. V šesté minutě, ale Péťa neodhadla vzdálenost a byla vyloučena na 2 minuty. Oslabení jsme dobrým a aktivním výkonem přežili bez úhony a ihned po-té se vrhli do protiútoku. Hra jako obvykle na obou stranách nepostrádala jistou dávku tvrdosti, která vycházela z vysokého nasazení a k finálovým zápasům nutně patří. To se však nevyplatilo Skejtovi, která si po jednom z mnoha podobných zákroků, které jsme mohli vidět na obou stranách šla v 15.minutě sednout na 2 minuty za hrubost. Druhé oslabení se nám již nepovedlo ustát a po střele z úhlu Piotrowské se odražený míček dostal na druhou stranu k Chybové, která střelou z první míček s notnou dávkou štěstí propasírovala pod naší golmankou. Stav 0:2. Konec první části byl opět ve znamení urputných obraných zákroků a z naší strany spíše sbírání psychických sil pro zdramatizování, či případný obrat nepříznivého skóre v náš prospěch.
Do druhé třetiny jsme vstupovali a tím, že chceme, můžeme a musíme zkusit dostat Liberec pod tlak. Opět se hra zrychlila, přitvrdilo se a naše hra obzvláště v druhé polovině třetiny gradovala. To také vyústilo v několik dobrých šancí, které jsme však bohužel nedokázali využít. I přesto, že jsme ve druhé třetině byli lepším týmem se stav nezměnil.
Třetí třetina byla snad ještě o něco tvrdší něž druhá, a i našich vyložených gólových šancí bylo víc. Šotka golmanku Liberce již překonala, bohužel však trefila jenom tyčku. Pak jsme netrefili prázdnou branku, nebo nastřelily gólmanku do helmy. Hodně střel se bohužel ani mezi tyče nevešlo. Přišlo i několik „závarů“ před Libereckou bránou a opět nic. Střílelo se, co to šlo, ale branka Liberce pro nás byla zakletá. Holt totální střelecká impotence! A to ještě ve 12. minutě po vyjímečném závaru před naší bránou upravila na konečný stav liberecká hráčka Vránová, což už nezměnila ani naše hra v šesti a brána soupeře pro nás tak zůstala zakletá a zaříkávadlo bylo zapomenuto.
Konečný stav 0:3
Stav série 0:2.
Holky, nepřivezly jsme sice z Liberce ani bod, ale stále máme šanci a myslím, že i za naší předvedenou hru se rozhodně není třeba stydět. Pojďme se konečně zbavit „komplexu“ jménem Liberec. Teď máme výhodu domácího prostředí my! Pojďme si udělat pro nás příjemné prostředí, nevynechat ani jeden trénink a hlavně se nazpaměť naučit zaříkávadlo pro soupeřovu bránu. Čas: 11hodin a 11 minut. Musíme chtít vyhrát, jít tomu štěstíčku ještě víc naproti a věřit. Jak jsem v mládí říkala (nebo Martin to říkal – ach ta paměť): „Všechno jde, když se chce, jen malé děti se musejí nosit“. Mějte slitování s pokročilým věkem mým i zbytkem RS. Kdy jindy můžeme mít zlato, když ne právě teď a s touhle partou, rozehranou, nashledanou (v tramvaji)…!!!
Jari Kurri #11 (korekce - divák Roberro)
Poslední články