Atmosféra před zápasem byla podle vnějších pozorovatelů mírně napjatá kvůli nedávnému sporu o kontumovaný výsledek. My jsme však nic takového necítili a nastoupili jsme do zápasu s vidinou překvapení jednoznačného favorita. V základní sestavě nastoupili, v brance Zich, v obraně Kubert, Janů a v útoku Plecháč, Zeman, Richter. Nutno podotkount, že do Ostravy cestovalo pouze deset hráčů plus dva brankáři a tak bylo také otázkou zda se okleštěná sestava dokáže vyrovnat s velkým fyzickým zatížením. Zápas začal několika chybami v naší obraně, které však vítkovičtí hrácí nedokázali využít. Ujala se až dorážka Mimry po nedůrazné obranné hře našeho týmu. Vzápětí zvýšil Kološ, který po individuální akci zavěsil do horního růžku. My jsme branku Vítkovic příliš neohrozili, což znamenalo pouhé dvé nebezpečnější sřely v první třetině. Naštěstí se podařilo snížit Mártymu Richterovi, když napálil míček do tyče a Urban pak jeho dílo dokončil. V šatně jsme si řekli, že nemáme co ztratit a zvlášť za stavu 1:2 je vše otevřené.
Ve druhé třetině nás však přivítali Vladař s Mimrou krásnou akcí do prázdné brány a my jsme opět prohrávali o dva góly. V dalším průběhu druhé třetiny jsme nebyli příliš schopní dostat se do útočného tlaku. Naproti tomu Vítkovice hrozili stále více a více. Vypracovali si mnoho velice slibných příležitostí, které se mi "Zich"(pozn. autora), podařilo naštěstí zlikvidovat. V těchto fázích zápasu jsme měli velké problémy zejména s rozehrávkou a s pressingem hostí. Naopak na druhé straně ohrozili branku svými střelami například Ondra Plecháč a Lukáš Zeman, ktému se několikrát porařilo Urbanovi zatopit. Do konce třetiny už žádná branka nepadla a tak zde ještě naděje na zkorigování, popřípadě vyrovnání, výsledku určitě byla.
Poslední třetinu začali Vítkovice opět náporem a do šancí se dostával znovu především Vladař. V obrovské šanci se pak ocitl Ondra Plecháč, ale hostující brankář jeho pokus vytěsníl. Ve čtvrté minutě se domácí dostali do přečíslení tři na dva a když Mimra vystřelil jeho pokus jsem sice rukou vyrazil, ale naneštěstí přímo pod víko vlastní brány. Po tomhle smolném gólu to bylo již o tři branky, ale bylo sympatické, že ani to nás nepoložilo a opět jsme dokázali ohrozit hostujícího brankáře. Vítkovičtí se, ale nenechali překvapit a vypracovali si opět několik šancí, kdy zejména Hrubý měl několikrát takřka prázdnou branku, ale skórovat se mu nepodařilo. Domácí však z tlaku přece jen vytěžili gól na 5:1 a to snad stejně smolnou situací jako při čtvrtém gólu. Střela - ruka - gól. Po opakování této smůly jsem do branky pustil Vlastu Šolce a doufal, že bude mít větší štěstí. Hned vzápětí jsme konečně skórovali my a to Šubym (Kubert), který tvrdou střelou využil standartní situaci z levé strany hriště. Po čtrnácti vteřinách od našeho gólu však pokřtil prvním gólem Vlastu Martin Vladař, když tečoval střelu Švancera a zároveň jeho spoluhráči zaclonili našemu gólmanovi výhled. Hosté pak několikrát neproměnili zakončení do prázdné brány, když nedokázali vtěsnat své pokusy mezi tři tyče. V čase 57:00 chtěl Lukáš Janů přerušit hru, ale zvolil k tomu trochu neadekvátního nastavení kolene. Přestože to byl tvrdý zákrok, reakce rozhodčích byla, myslím, příliš přísná. Rohodčí ukázal Janouchovi červenou kartu a ten se odporoučel do kabin (pozn. pro Máru - šatna). Bude navíc chybět v dalším zápase. Oslabení jsme zahráli skvěle a navíc pronikájícího Plecháče zastavil nedovoleně obránce domácích. Po střetu bylo nařízeno, podle mého názoru opět přísné, trestné sřílení. Vzhledem k tomu, že zbývali jen tři vteřiny nedokázal se Márty už tak soustředit a balónek mu při rozhodující kličce ujel mimo tyče. Zápas tak skončil 2:6 a nám nezbylo než se vydat na dlouhou cestu do Prahy. 
Poslední články